|
Josef Mocker (1835 – 1899) byl český architekt a restaurátor pocházející z německy mluvící rodiny. Projektoval novostavby a podílel se na mnoha dostavbách a obnovách významných chrámů a hradů. Patřil k nejvýznamnějším představitelům neogotiky, ale zároveň představoval jednoho z nejkontroverznějších architektů, neboť byl příznivcem puristického přístupu v restaurování památek. K jeho přednostem patřilo zpracování kvalitní dokumentace ke každé restaurované stavbě. Jeho restaurátorské práce ovšem již jeho současníci často kritizovali pro odklon od původního charakteru staveb.
První projekt, na němž se podílel, byla rekonstrukce vídeňského dómu sv. Štěpána (1864–1869), ještě pod vedením profesora Schmidta. Ten měl na svého studenta velký vliv, nadchl jej pro sakrální stavitelství a zároveň mu umožnil rychle nabýt cenné zkušenosti a dobré renomé, když ho jmenoval stavbyvedoucím při dostavbě katedrální věže. Mladý architekt jeho důvěru nezklamal a oba později spolupracovali na mnoha dalších dílech, mimo jiné opravě při Karlštejna. Za hlavní dílo Josefa Mockera je považována dostavba katedrály svatého Víta. Dále se významně se zasloužil o rekonstrukce a dostavby řady historických památek na celém území Čech. Mockerovy novostavby představují jen malou část jeho díla.
Josef Mocker zachránil několik desítek historických objektů, které byly v havarijním stavu. Ostrou kritiku své restaurátorské práce, která naplno vyvstala až po jeho smrti (zato však přetrvávala mnoho desetiletí), si vysloužil svým puristickým přístupem. Na druhou stranu v oblasti zaměřování a dokumentace památek daleko předběhl soudobou praxi památkové péče. Vždy dbal o to, aby odstraněné prvky, ať už architektonické nebo movité byly řádně zdokumentovány a bezpečně uloženy. Jeho metody dokumentace a vyhodnocování nálezů byly ve své době zcela ojedinělé. Mocker mimo jiné používal barevné odlišení stavebních fází, detailní a přesné nákresy, vyhodnocování nálezů a práci s dostupnými prameny a literaturou. Tyto a další metody jsou ve své novější podobě stále stěžejním kamenem současné památkové praxe.
|